Bohumil Hrabal byl jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století, známý svým expresivním a vizuálním stylem. Jeho próza často zobrazuje postavy "mudrlantů" – zdánlivě prostých lidí s občasnými hlubokými myšlenkami, kteří se navzdory drsným okolnostem snaží přežít a užívat si života, často s drsným humorem a lascivností. Hrabalova díla se zabývají politickými dilematy a morálními nejasnostmi, přičemž jeho jedinečný styl, charakterizovaný dlouhými větami a někdy i jedinou větou v celé knize, odráží jeho bohatou představivost a smysl pro vyprávění.
V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu
v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír.
Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými
uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky. Jejich věčně
okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život. Slovo poezie v titulu knihy
upozorňuje čtenáře na to, aby v textu hledal spíš básnickou evokaci radostí a
smutků, než souvislý, na logice vystavěný příběh.
Tímto souborem Hrabalových povídek zahajujeme řadu autorových próz, navazujících na lyriku a existenciální texty jeho začátků. Objeví se zde tedy sbírky Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet a Morytáty a legendy.
Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.
Brožura vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané odborem kultury ÚMČ Praha 8 a Národním muzeem fotografie Jindřichův Hradec v prostorách ÚMČ Praha 8, tzv. bílého domu U Meteoru, k nedožitým 95. narozeninám Bohumila Hrabala. // Text kalendária sestavil Tomáš Mazal.
Vladimír Renčín, moravské víno a specifická mentalita. To jsou některé z nemnoha jistot našeho národa. Best Of Vladimír Renčín vychází při příležitosti jeho sedmdesátých narozenin a představuje výběr několika set kreseb z tisíců, které vznikaly od roku 1962. Je rozděleno do sedmi částí, které se navzájem prolínají, tak jako celé geniální renčínovské dílo. Dlabáček a jeho nerozlučný přítel, žena Marie, příroda, vesmír a samozřejmě všudypřítomný Bůh s trojúhelníkem nad hlavou se celá léta vinou naší národní minulostí i přítomností. Jsou humorným svědectvím o různých dobách a jejich proměnách, ale především o nás samotných; skutečnými dějinami národa českého, moravského a slezského.
Třetí svazek Hrabalova díla obsahuje autorovy nejznámější novely, tedy Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.
Dílo Bohumila Hrabala (1914—1997) je dnes uznávané nejen jako jedna z dominant české prózy druhé poloviny dvacátého století, ale je známé i v evropském a světovém kontextu. Přední znalec Hrabalova díla Milan Jankovič vybral pro Českou knižnici soubor kratších autorových próz z celého rozsahu jeho prozaické tvorby od počátku padesátých let až po léta devadesátá. Těžiště svazku však spočívá v povídkách a črtách z let padesátých a šedesátých. Téměř půl století po proslulém Automatu Svět (1966) s doslovem Emanuela Frynty a kolážemi Jiřího Koláře tak vznikl další orientující výbor z Hrabalova díla, přinášející jeho živé a hodnotné kratší texty
Kniha rozhovorů, které vedl v letech 1984-1985 s Bohumilem Hrabalem maďarský novinář László Szigeti. Formuluje zde postoje k době a světu a zároveň nechává nahlédnout do významných momentů svého lidského i uměleckého vývoje. Volně navazuje na soubor próz Život bez smokingu. 1. vydání.
Šestý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje tři větší prózy napsané v první polovině 70. let: Postřižiny (z r. 1970), Městečko, kde se zastavil čas (z března 1973) a Něžný barbar (z podzimu 1973). Všechny tři práce postihl v době jejich vzniku zákaz publikování, Postřižiny vyšly až v r. 1976, Městečko autor zcela převyprávěl a jednotlivé motivy nalezneme v Krasosmutnění (1979) a Harlekýnových milionech (1981), které jsou obsahem 10. svazku Spisů. Spolu s dalšími dvěma svazky zahrnuje tato kniha tvorbu autorova vrcholného tvůrčího období. I zde je dodržena celková koncepce Spisů, všechny texty jsou publikovány v nejpůvodnějších zachovaných variantách. K vydání připravila a ediční poznámky napsala Jiřina Zumrová. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Milan Albich.
Pátý svazek Sebraných spisů obsahuje texty publikované v letech 1964-1970 a spolu s předchozím svazkem dává úplný přehled o prvním publikačním období autora.
Obsahuje-
Taneční hodiny pro starší a pokročilé
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
Toto město je ve společné péči obyvatel
Morytáty a legendy
Etudy.
K vydání připravili Karel Dostál, Claudio Poeta a Václav Kadlec. Přebal, vazba a grafická úprava Milan Albich.
Fotografická publikace Františka Dostála - ukazuje, že každý člověk města je individualitou, lidé se potkávají, míjí, vznikají situace nenadálé, život města Prahy a jeho lidí ve fotografiích... Devět cyklů o Praze, každý předznamenaný fotografií lucerny, obsahuje fotografie jak dávné (např. rok 1968), tak i zcela nové.
Spisovatel a doktor práv Bohumil Hrabal prošel řadou profesí: byl skladníkem, výpravčím, pojišťovacím agentem, dělníkem v hutích, baličem starého papíru. Myšlení autora spojovaného s živelným vypravěčstvím a hospodskou historkou mělo ovšem i duchovní rozměr. To, co pozorní čtenáři dosud jen tušili, potvrdil nedávný nález nahrávek Hrabalových adventních promluv na faře v Libici nad Cidlinou. Už jako sedmdesátník v nich Hrabal nejen odhaluje vzácnou citlivost k posvátnému rozměru života, ale vykládá své odmítnutí právnické kariéry a příklon k lidem na dně jako svou cestu „malého krista“.
Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK. Soustavně se věnuje duchovnímu rozměru krásné literatury, mj. v díle Jaroslava Foglara, E. T. Setona, J. R. R. Tolkiena či C. S. Lewise.
První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění....
Šestý svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje příležitostné texty, poznámky, předmluvy a doslovy, úvodní slova k výstavám a rozhovory psané a poskytované průběžně a publikované v údobích, kdy se jméno Bohumil Hrabal smělo objevit v tisku.
První pokus seznámit čtenáře se svou publicistikou učinil autor ve svazku Domácí úkoly (Úvahy a rozhovory), připraveném v roce 1969 pro Mladou frontu. Vysazený text byl tehdy skartován a zachovala se jen část nákladu, zcizená cestou do Sběrných surovin. Druhým pokusem byly Domácí úkoly z pilnosti, jež už vyšly, ale v redakčně silně upravené podobě. V našem vydání jsou oba soubory otištěny v původní, necenzurované verzi. Doplňuje je výběr z ostatní publicistiky, nadepsaný Poletující obrazy.
Svazek je Hrabalovým výmluvným intelektuálním autoportrétem, který jednak ilustruje šíři jeho zájmů – od jazyka a literatury přes výtvarné umění k filozofickým otázkám – a jednak přináší nejvýznamnější komentáře k jeho vlastní tvorbě. Není to jen doplněk Hrabalova beletristického díla, ale jeho plnohodnotná součást.
Podnázev: výbor z milostné korespondence
Svazek obsahuje výbor z Hrabalových intimních a milostných reflexí, napsaných převážně v padesátých letech.
Verše mapují příběh jedné nenaplněné Hrabalovy lásky, a sice jeho vztah k úřednici Jarmile Holečkové, která se také stala titulní postavou známé autorovy prózy. Své verše psal Hrabal spíše příležitostně, oslněn náhlým nápadem nebo přemožen silným citem. Některé z nich jsou zaznamenány na korespondenčním lístku, na fotografiích a podobně, ale už i v nich najde čtenář typické znaky pro spisovatelovu pozdější tvorbu, především schopnost ponořit se do dravého proudu imaginace a nechat se jím unášet.
Většina povídek, zahrnutých do výboru Chcete vidět zlatou Prahu?, vyšla poprvé před pětadvaceti lety. Knížka vychází k 75. narozeninám spisovatele, jenž od svého debutu získal proslulost vpravdě světovou. Povídky: Chete vidět zlatou Prahu? * Andělský voči * Bambini di Praga * Křtiny * Podvodníci * Kafkárna * Miláček * Jarmilka * Krásna poldi * Baron Prášil * Automat svět * Dáma s kaméliemi * Prokopnutý buben * Láska...
Druhý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala spolu se svazkem třetím pokrývá první vrcholné tvůrčí období autora - padesátá léta. Konkrétně obsahuje Židovský svícen texty z let 1949- 1950. V tomto kratičkém období explozivně vytvořil Hrabal základy, ze kterých v dalším období bude jako autor žít. Nejde jen o dvě vynikající poémy ze závěru svazku, které se později stanou rámcem povídkové knihy Inzerát na dům, Ve kterém už nechci bydlet, ale i o rozsáhlé prózy Kain a Utrpení starého Werthera (budou základem Ostře sledovaných vlaků a Tanečních hodin pro starší a pokročilé) a v neposlední řadě o experimentální koláž Mrtvomat, která jako metodický experiment zasáhne mnohé pozdější Hrabalovy texty (napi. nejen název Adagio lamentoso ukazuje jemné zdrojnice stejnojmenného špičkového textu z r. 1976). Přičteme-li k tomu všemu úvodní existenciální prózy, vidíme zřetelně, že právě tady, na přelomu 40. a 50. let, se narodil spisovatel Bohumil Hrabal.
Třetí díl volné autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky. Spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel - až na výjimky - nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění....
Sbírka raných veršů Bohumila Hrabala Ztracená ulička měla vyjít nákladem vlastním autora v roce 1948, vydání bylo znemožněno znárodněním tiskárny. Vyšla poprvé až v roce 1991. Nyní vychází podruhé ve dvojjazyčném česko-německém vydání. V němčině poprvé.
Pod názvem Tři novely vycházejí společně tři Hrabalovy prózy, jež jsou výrazem jednotlivých fází jeho tvůrčího vývoje. Představují autora nejen v jeho charakteristických zvláštnostech a odlišnostech, ale i v jeho celistvosti. Jako první jsou ve svazku zařazeny Ostře sledované vlaky, které hned po prvním vydání nadchly a překvapily literární veřejnost a jejichž filmové zpracování bylo vyznamenáno Oscarem. Další prózou souboru jsou Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Je to novelka o jedné větě plynoucí uvolněným asociativním tokem. Autor v ní s radostnou svěžestí, originalitou a neutuchajícím pábitelstvím zachycuje kouzlo vypravěčství strýce Pepina. Jako třetí a závěrečná je uvedena próza Obsluhoval jsem anglického krále. Tento text je nanejvýš osobitou výpovědí o člověku a životě, výpovědí ojedinělou pojetím i tvarem v kontextu české beletrie i v kontextu tvorby Hrabalovy.
Domácí úkoly z pilnosti se tak trochu vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby,stojí jaksi na jejím okraji. Je to do jisté míry koláž z jeho esejů, poznámek, rozhovorů, interviewů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ve svém souhrnu ukazují šíři Hrabalových zájmů, přesahující dalece oblast literatury. 1.vydání
Výběr z autorovy povídkové tvorby: Perlička na dně, Pábitelé, Slavnosti sněženek a další. Jsou zde zastoupeny ukázky ze sbírek: Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Slavnosti sněženek, Domácí úkoly z pilnosti a Život bez smokingu. Výbor uspořádal Vítězslav Rzounek
Soubor povídek : Postřižiny - Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Krasosmutnění - Krasosmutnění navazuje na Postřižiny a pokračuje ve vzpomínání na dětství strávené v pivovaru. Na události poetické i vážné... Harlekýnovy miliony - V návaznosti na Postřižiny a Krasosmutnění se tu opět setkáváme s maminkou, ne sice už krásnou a mladou, ale stále života dychtivou, s tatínkem Francinem i se strýcem Pepinem. 1. souborné vydání
První svazek komentovaných Spisů Bohumila Hrabala shrnuje autorovu poezii, a to ony texty, které se k tomuto označení přihlašují i formálně. Bohumil Hrabal příliš poezii a prózu nerozlišoval, podle potřeby převáděl starší básně do prózy či texty psané volným veršem přepisoval jako prózu. Přesto jsou v posloupnosti jeho tvorby patrná tři básnická období. První, juvenilní, zahrnuje tvorbu z let 1937–1948. V této fázi jde o jemné lyrické transpozice impresí a obrazů, psané v „neopoetistickém“ klíči a ovlivněné Ungarettim. Druhé období souvisí s Hrabalovým odchodem z Nymburka, s prací obchodního zástupce, s brigádou v kladenských hutích a především s převratnou dobou po převratu 1948. Z lokálního básníka se tu stal básník experimentující, zaznamenávající mozaiku obrazů bez potřeby nějaké syntézy, z lyrických básninek se stávají třeskutá svědectví. Svazek doplňují lyricko-epické existencialistické prózy z let 1949–1956: próza Kain, soubor povídek Židovský svícen, Utrpení starého Werthera a další texty.
Čtvrtý svazek Hrabalových Spisů přináší autorovu povídkovou tvorbu z časů normalizace a obsahuje soubory Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a všechny zásadní krátké prozaické texty 70. let. I přes cenzurní tlak se Hrabal projevuje jako výsostný stylista a strhující vypravěč, který nás ve vzpomínkách zavádí do okolí Nymburku a Kerska. I tentokrát jsou Hrabalovy texty doprovázeny komentářem editorů Spisů – Václava Kadlece a Jiřího Pelána.
Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.
Domácí úkoly se vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí na jejím okraji. Koláž z autorových esejů, poznámek, rozhovorů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ukazují šíři Hrabalových zájmů, dalece přesahující oblast literatury. Jde o reprint prvního vydání, které muselo být z důvodu autorova publikačního zákazu okamžitě po vytištění skartováno a jehož se dochovalo jen několik kusů. Doslov Karol Sidon
První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let 20. století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota).
Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.
Druhý díl Hrabalových memoárů z let 1982–85. Barvitý monolog, plynoucí bez interpunkce, portrétuje autora i dobu, přináší staré i nové historky v nichž se čtenář setkává s malířem Vladimírem Boudníkem a jeho ženou Teklou, Egonem Bondym, panem Maryskem a básníky skupiny 42. Vita nuova je experimentální text, v němž se jednotlivé motivy řadí do rytmického proudu obrazů, promítaných epidiaskopem malíře Vladimíra Boudníka....
Hrabalovy knihy jsou osobitým svědectvím o životě lidí obyčejných jen na první pohled – v knize Slavnosti sněženek čekají na čtenáře příběhy, odehrávající se v Hrabalově oblíbeném Kersku. Knihu zfilmoval v roce 1983 Jiří Menzel.
Vzpomínkový i esejisticky meditativní „pedagogický“ text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924–1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na zřetel reálný čas. Podle knihy byl natočen stejnojmenný film s Bolkem Polívkou, Arnoštem Goldflamem a Jiřím Menzelem v hlavních rolích.
Příliš hlučná samota je především retrospektivním portrétem typické postavy autorovy generace, samorostlého a samotářského hloubavce Haňti, zaměstnaného snad odmalička v pražské sběrně starého papíru. Zde, na sociálním a politickém dnu společnosti, si hrdina tváří v tvář historickým posunům ve vědomí duchovních a kulturních hodnot osvojil svobodomyslnou vitální filozofii, stejně vydatně křtěnou myšlenkami Lao-c´e, Kanta, Nietzscheho či Camuse jako skrápěnou mokem z libeňských hospůdek. Než čas kvapí a kvílí, a v názorech starého Haňti se ukládá poznání, že léta a lidé nebývají humánní a že mnoho z toho, co spatřuje kolem sebe, není nepodobno bitvám krysích klanů.
Je kronikou r. 1992 a navazuje na Růžového kavalíra. v závěru je poprvé publikován Naivní fuga - sestřih autentických soudních podání dělníka F. Kořínka ve věci jeho stárobního důchodu za 70. let.
Mnohaletý autorův zájem o dílo Bohumila Hrabala vydal plod v knize, která patří k tomu nejdůležitějšímu, co bylo o Hrabalovi napsáno. Je soustředěna výhradně na Hrabalovo dílo, které sleduje od raných próz, přes texty z let šedesátých, vrcholná díla let sedmdesátých až po Hrabala pozdního. Přesná analýza spisovatelských postupů, pronikání k těm nejjemnějším odstínům Hrabalovy práce se slovem.
Svazek obsahuje především prózy napsané v první polovině osmdesátých let, doplněné texty sebereflexivního charakteru z dřívější doby. Sestavil a ediční poznámku napsal Karel Dostál. 2. vydání.
Ve třicátých letech v Praze začíná mladý učedník číšníka Jan své první zaměstnání s ambicí stát se majitelem hotelu a připojit se k vybrané skupině milionářů. Jeho touha po úspěchu a společenském uznání ho vede k pochybnějším rozhodnutím, jako je sňatek s Němkou, která obdivuje Hitlera, právě když nacistické jednotky vtrhnou do Prahy. Zároveň se stává milionářem v okamžiku, kdy se v jeho zemi zavádí komunismus. S ostrým smyslem pro humor Hrabal vypráví o Janových peripetiích, které, podobně jako u dobrého vojáka Švejka, odhalují absurditu každodenního života a postav kolem něj. Zdánlivá hloupost Jana skrývá bystrou inteligenci, která mu pomáhá přežít dramatické události 20. století, jako je nacistická invaze a druhá světová válka. Román kombinuje komedii a melancholii, ambici a rezignaci, vyvrcholující v krásném závěru.
Autor se zde představuje jako lokální básník malého českého městečka, které vidí ve všech dobových souvislostech, i když často v sentimentální poloze. Jeho poezie nemá vyhraněný charakter, ale obsahuje různé prvky čes. moderní poezie: poetismus, surrealismus či civilismus. K obsahu svých raných veršů se autor vrátil ve známé próze, kde se zastavil čas.
Známý haškolog Radko Pytlík vzpomíná na letité schůzky s Bohumilem Hrabalem, jimž se říkalo "hospodská Sorbonna". Jeden z nejvzdělanějších evropských duchů vedl v hospodách debaty o umění, filozofii a literatuře a nastoloval zde otázky, jež jsou aktuální i dnes.
Citáty z knihy:
Svět je pořád tak krásný... Ne že by byl, ale já ho tak vidím...
Ovanula nás pachuť imbecility...
Co dělat, když dnes bez trhliny v mozku nelze žít...
Po třech pivech idiot, po deseti pivech génius...
Třináctý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1989-1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán (Tvorba 1990), Ponorné říčky (Pražská imaginace 1991) a Růžový kavalír ( Pražská imaginace 1991).
Všechna tři vydání vznikala stejným způsobem: autorův prvopis byl co nejrychleji přepsán a vydán v nákladu cca 40 sešitků pro potřeby autora a přátel. V těchto pracovních sešitech se pak prováděly další opravy a po čase byly texty uspořádány chronologicky do knižní podoby. V tomto svazku se vychází z výše zmíněných vydání, ale je vždy přihlédnuto k původním strojopisům. V některých textech jsou proto i značné změny oproti předchozím vydáním.
K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec. Přebal a vazbu narhl a graficky upravil Milan Albich.
Bohumil Hrabal místo úvodu své knížky napsal: Nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přiat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí.
Novela, popisující život v 50. letech minulého století v hutích kladenské Poldovky, kde se potkávali dělníci a dělnice z povolání, vězni či dělníci dosazení z politických důvodů. Na pozadí sledujeme příběh svačinářky Jarmilky, která je v jiném stavu s dělníkem z vedlejší vesnice. Je to příběh křehké dívky, kterou však prostředí továren zdrsnělo. Dívka zatouží po důstojných právech stejně tak jako všichni ve společnosti. Jedná se o syrový příběh o hledání vnitřní svobody v totální nesvobodě.
Děj této rozsáhlé povídky se odehrává jako několik dalších Hrabalových próz v kladenských hutích.
Podtitul: Křehké i rabiátské texty z let 1938-1952
Kniha obsahuje Hrabalovy původní realistické texty z padesátých let, které vypovídají o životních zkušenostech z nejrůznějších profesí a jsou neseny úctou k člověku.
V knize rozvíjí autor v pohledu do lidského mikrosvěta, kde každá všední událost je malým zázrakem, plně svou mimořádnou vypravěčskou invenci. Svět tzv. malého člověka se střetává s odlišným světem společenských proměn, politiky a dějinných událostí a z tohoto střetnutí vychází Hrabalův hrdina většinou poražený, ale zachovávající si důstojnost.
Kniha povídek, literární prvotina autora, jenž prošel řadou zaměstnání. Čtenáře uvádí do méně známých anebo nově viděných životních a pracovních prostředí a dává mu zažít „radost z ohromující události objevení perly na dně člověka“ pronikáním k pravému, často v hrubé skořápce ukrytému jádru každodenních lidí.
Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje autor život často z „odvrácené strany“ a v lidech z takzvaného společenského dna nachází onu pověstnou „perličku na dně“.
Očima hrdinky vyprávění ožívají figurky malého města a jednotlivé epizody, v nichž jde především o nekonvenční husarské kousky této nezkrotné mladé ženy, podávají obraz zkostnatělé měšťanské společnosti, která s laskavou shovívavostí posuzuje výstřelky krásné správcovy manželky. Autor podává záměrně idylický obraz založený na vlastních vzpomínkách, umocněný jiskřivou fantazií a jazykovou originalitou.
Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě 1. vydání.
V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace, 1993), odkud také přebíráme název.
Šest kratších próz, které patří k raným autorovým textům. Texty vznikaly v letech 1949 – 1952, některé vyšly samostatně soukromým nákladem, ve strojopisu nebo později přepracovány v jiných Hrabalových knížkách (povídka Kain jako Legenda o Kainovi v Morytátech a legendách, poté jako součást Ostře sledovaných vlaků). Inspiračním zdrojem literárního mistrovství je tu autorův legendární strýc Pepin – buď vystupuje v roli vypravěče (Utrpení starého Werthera), nebo jako hlavní postava příběhu (Lednová povídka), případně mu je celý text věnován (Schizofrenické evangelium); název textu závěrečného zní Protokol aneb Příspěvek k renesanci, sepsaný s mým strýcem Josefem. Publikaci k vydání podle původních originálních textů připravil a ediční poznámku napsal Václav Kadlec.
Městečko, kde se zastavil čas je jedna z nejpůvabnějších a nejhodnotnějších Hrabalových próz, žánrově zařaditelná nejspíš jako novela. Poprvé vyšla v roce 1978 pod názvem Městečko, ve kterém se zastavil čas v exilovém nakladatelství Comenius v Innsbrucku. Jde v podstatě o zbeletrizovanou historii dvacátého století jak se promítala do událostí v nymburském pivovaře, kde byl Hrabalův otec správcem a kde spisovatel prožil podstatnou část dětství. Protagonisty textu jsou opět bratři Francin a Pepin, čtenářům tak dobře známí například z Postřižin, jež ostatně mají v tomto textu původ. Celá knížka je tak trochu autorovým nostalgickým povzdechem nad \"koncem starých časů\". Popis života v idylických dvacátých a třicátých letech dvacátého století je vystřídán popisem časů poúnorových, kdy se komunistický režim pochopitelně negativně podepíše i na životě.
Příběh se odehrává v období protektorátu. Předlohou se stala skutečná událost a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. 3. 1945 nedaleko železniční stanice Stratov a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech na Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího. Podle knihy byl režisérem Menzelem natočen stejnojmenný film, který v roce 1968 získal americkou cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Americký týdeník Time zařadil film do stovky nejlepších filmů všech dob. 4. vydání, jako ilustrace použity fotografie z filmu.
V Perličce na dně, povídkové sbírce z roku 1963, jež je autorovým knižním debutem, se poprvé setkáváme s tématem, jež bude v různých podobách prolínat celou Hrabalovou tvorbou. Jsou jím "pábitelé", lidé s nejrůznějšími osudy, které spojuje chuť - ba přímo nutkavá potřeba - vyprávět, touha vykřesat z banálních historek kouzelnou jiskru, v níž zahlédneme zárodky nového moderního mýtu. V celkem jedenácti povídkách se seznámíme s množstvím postav a jejich osudy. Osloví nás nejen jadrnou řeší a někdy až komickým jednáním, ale i naivně chápavým přístupem ke světu. Také ve slavné novele Ostře sledované vlaky (1965), odehrávající se na malém nádraží za protektorátních časů, na nás čekají zdánlivě groteskní hrdinové, kteří v rozhodujícím okamžiku ukážou svou lidskost....
Knížka sedmi povídek (Kafkárna, Divní lidé, Anděl, Ingot a ingoti, Zrada zrcadel, Prokopnutý buben, Krásná Poldi), o níž říká autor sám, že „je konstatováním jisté situace, která se nazývá 'obdobím kultu osobnosti'“. Zdůrazňuje, že v ní nelze hledat jen odsouzení, neboť připomíná i lidi, kteří „se neodcizili základnímu domovnímu řádu lidského bydlení a kteří už byli hrdinové tím, že nepropadli sémantickému zmatku, ale nazývali věci a události správnými jmény a znaky“.
Svazek obsahuje tři autorovy básnické texty napsané v průběhu roku 1950. V první evokuje obraz poválečné Prahy. Skladba je umocněna Hrabalovým výrazem surrealistickým cítěním, které plně odpovídá jeho představám o tomto směru a které se později promítlo v jeho povídkách a novelách. Tyto představy jsou dále rozvedeny v eposu Poldina huť, který shrnuje autorovy zážitky z 4letého pobytu na Kladně. Kniha je doplněna cyklem sonetů Barvotisky, v nichž autor rozehrává intimní a pražské motivy.
Setkáváme se zde s postavami známými z předchozích knih Postřižiny a Krasosmutnění, tentokrát ale mnohem staršími, ve zcela jiném světě, v domově důchodců, ve světě na který se díváme především očima maminky a spolu s ní se i vracíme ve vzpomínkách na místa mladších let, do městečka, do pivovaru, k historkám podávaným se stejnou živostí ale nahlíženým spektrem životních poznatků. 1.vydání
Princip nekonečného a nekončícího hovoru dovedl Bohumil Hrabal ad finitum ve své třetí knize Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964), která je přepracovanou verzí textu Utrpení starého Werthera z roku 1949. Jde o jednu nekonečnou větu, kterou pronáší bezejmenný starý muž (strýc Pepin) pro potěchu a poučení slečny Kamily.
Třetí kniha stylizovaných dopisů adresovaných americké bohemistce April Dubence Clifford. Beletrizující popis událostí kolem spisovatele v polistopadové době. Obsahuje i rozhovory s autorem.